Náplň naší činnosti

V úvodním textu KDO JSME A O CO USILUJEME stručně představujeme tu nejhrubší kostru našeho snažení. Jde o myšlenku naplňování křesťanských hodnot v dnešní společnosti, jejich prosazování tam, kde jsou zanedbávány a jejich ochrana tam, kde jsou ohrožena. Proto chceme shromáždit a spojit lidi s obdobným postojem, aby naše i jejich parciální snažení získalo širší dopad. Hlavní náplní by měla být osvěta a publicistika. Chceme pravdivě a objektivně informovat i o věcech, které nejsou součástí informačního mainstreamu, jsou politicko-korektně zamlžovány či zamlčovány, nebo dokonce ideologicky deformovány. Vedle publicistiky chceme podporovat i původní uměleckou činnost, která má shodné záměry s námi, a to ve všech oborech. V politické a ekonomické sféře hodláme podporovat osobnosti, které jednají ve shodě s morálním a etickým nábojem křesťanství a lobovat za ty projekty, které tuto etiku a morálku podporují. Seznamte se s následujícími texty a pokud budete mít zájem, rádi vás přivítáme.

JSME NA ROZCESTÍ? OVŠEM, ŽE JSME! TO JSME STÁLE. kam  DÁL?

Snad každý den slyšíme kolem sebe, že dnešní doba je dobou přelomu, změny, transformace a myslím, že většinu z nás samotných to i napadlo, nebo jsme s tím alespoň vyslovili souhlas. Lidé napříč společností cítí, že dnešní doba nenabízí klid a jistotu, naopak hrozí sklouznout do nejistoty a chaosu. Někdo s nadějí vítá, že zavedené jistoty jsou zpochybňovány a zaběhlý řád se rozpadá, v jiném to vyvolává obavy a strach. Klidného to ale nechává málokoho. Ptáme se tedy:  JSME NA ROZCESTÍ?

Stačí se dobře podívat kolem sebe a odpověď je nasnadě: 

  • Skoro už permanentně ohrožující hospodářská krise, vyplývající z nutnosti neustálého růstu objemu spotřeby a tím z neustálého růstu zadlužování se jako podmínky udržení současného modelu ekonomiky i životní úrovně a neschopnost a neochota přijmout fakt, že jen změna směřování může přinést možnost ukončení krise jinak, než globálním krachem.
  • Vyostřená politická situace, prohlubování propasti mezi severem a jihem, mezi východem a západem, islámem a zbytkem světa. Rozpad poválečného systému garance hranic a bezpečnostních záruk, rozmach a vzestup, darebáckých států a režimů, mezinárodní i parciální terorismus.
  • Společnost čelí rozpadu hodnot. Slova, jako vlast, rodina, ideály, pravda, dobro, a mnohá jiná ztrácejí náplň a stávají se přežitkem. Pragmatismus vítězí před morálkou na celé čáře u všech, od presidenta republiky po prvňáky ve škole.
  • Bezbřehá svoboda jde ruku v ruce se zvyšujícím se státním dirigismem. Práva jedné skupiny jsou vykoupena omezeními druhých lidí, přirozená solidarita se změnila v nucené financování často nesmyslných projektů
  • Společnost se atomisuje a rozpadá na neurotické jednotlivce závislé na státu a moci, kterou nemohou ovlivňovat. Lidé zůstávají raději sami, než aby se pokoušeli o domluvu s jinými, protože z pohodlnosti nechtějí riskovat ohrožení vlastního komfortu.

Co teda odpovědět? OVŠEM, ŽE JSME!

Je to důvod k obavám?

Pokud přijmeme výše vypsané (a ještě mnohé jiné, neuvedené) skutečnosti, můžeme mít pocit ztracení. Jsme jen kolečko v soukolí sil, na které nemáme, a které nás mohou kdykoliv rozdrtit. Jsme prostě ve špatné době na špatném místě. Pokud se ale podíváme na dnešní situaci z nadhledu dějin, zjistíme, že skoro každá doba byla dobou rozhodující a přelomovou. Jen málo lidí v dějinách mohlo mít pocit, že žijí v době, kdy se nic neděje a o nic nejde. Snad v klidných dobách starověkého Egypta, v dlouhém bezčasí isolovanosti čínské Říše středu, nevím. Ale myslím si, že takhle to připadá jen nám, ti dávní lidé by s námi možná nesouhlasili. Ale jinak snadno vidíme, že i dobách historiky popisovaných jako klidné, tj. bez válek a revolucí kvasily ideály a emoce dobré i zlé a připravovaly změny a převraty. Krásná Belle époque z Fin de siécle připravila peklo Velké války, matkou té Druhé byla idealisovaná První republika.

Takže na rozcestí jsme, ale TO JSME STÁLE.

pokud si to připustíme, stojíme před otázkou.

Před zásadní otázkou - jak s tím naložit, jak se zachovat? Stáhnout se do vnitřní emigrace, do svého soukromí u televise, počítače či výčepu, nechodit volit, nebouřit se nikde, kde by mě mohlo být slyšet a doufat, že se to všechno sesype, až už tu já nebudu? Sbalit si pár nutností a odjet někam, kde mě můj nový hostitelský stát bude chtít a já budu chtít pro něj pracovat? Hledat skulinky, aby až se to jednou všechno sesype a všem bude zle, mně bylo o něco lépe?  Nebo zkusit využít toho co víme, umíme, toho kde jsme a kým jsme a snažit se pohnout tím balvanem alespoň o kousek stranou. 

Rozhodli jsme se na tomto rozcestí nezůstat, ale jít dál. KAM DÁL? Možná spíš hlouběji. Ne snad ani tak do minulosti, jako do podstaty. Ztratíte-li se je nejlépe jít zpět k počátkům, a tam hledat správné nasměrování.Chceme jít 

k základům, na nichž je postavena naše společnost.

Tyto základy jsou dva, dva mocné pilíře, na kterých vyrostla naše civilisace. Vyrostla v neúrodných a drsných krajích severní Evropy, kde byl ještě před stoletím problém nasytit všechny obyvatele. Nikdy tu nebyla dvojí (nebo dokonce trojí) sklizeň, jako v požehnanějších krajích Jihu. Začala pozdě, staletí i tisíciletí po velkých civilisacích severní Afriky a blízkého i dálného východu. Vznikla v krajích, chudých na mnoho surovin a od začátku až dodnes bylya závislá na dovozu - karavanami, lodí, letecky, potrubím. Přesto tato civilisace předehnala všechny ostatní - v technické vyspělosti, organisaci práce a společnosti, ale i v přírodních vědách, medicíně, filosofii, demokracii, umění.  A tato menšina evropské civilisace, k níž je nutno připočítat i severoamerický kontinent, dokonce jednu dobu i zbytek světa, včetně těch starších civilisací a šťastnějších zemí, ovládala. Ty dva pilíře, na nichž jako na dvou nohách stojíme, jsou ANTICKÁ KULTURA  a  KŘESŤANSKÉ NÁBOŽENSTVÍ.  A pokud jedna noha odumře, všechno se zřítí.

Dědictví antiky

Že antický starověk je významný pro formování evropské civilisace pochybuje asi málokdo. Z jeho odkazu zmíníme tři hlavní dary, které nám antické sudičky Klóthó, Lachesis a Atropos přinesly. Jsou tři

  • filosofie
  • demokracie
  • právo.

Už jejich výčet je působivý jako výtah toho, čím se naše společnost pyšní. Dědictví filosofie je dědictvím svobody slova, svobody postojů, názorové diskuse. Filosofové stojí v počátku logiky, přírodních věd, theologie, sociologie, politiky, ale i medicíny, fysiky, metafysiky. Filosofie to je cesta k porozumění, je to LÁSKA K MOUDROSTI.

Demokracie je dnes asi jedno z nejskloňovanějších slov veřejné diskuse. Není to jen politický systém. Jejím naplněním nejsou jen práva, ale hlavně odpovědnost. Stojí na svobodě KAŽDÉHO jednotlivce. Vede nás k tomu, že nepřítele můžeme názorově porazit, ale nesmíme ho fysicky zlikvidovat. Je pro evropské myšlení signifikantní, ale stejně je signifikantní její absence ve většině světa evropskou kulturou neovlivněného. Zbytečně se divíme, že se nedá vyvézt jako komodita, transplantovat do cizího organismu ani naroubovat na odlišnou podnož.

Jestliže první dvě moiry vyšly z řeckého prostředí, třetí má římské občanství. je to ius, právo, Pregnantní formulace římského práva dodnes ovládají celosvětovou jurisprudenci a bez fungujícího a funkčního právního řádu si neudržíme nic z toho, co nám filosofie a demokracie umožňují. Nestrannost práva, rovnost před zákonem, platnost práva a jeho vymahatelnost jsou základem jakékoliv kulturní a civilisované společnosti .


dobrá zpráva

Často slýcháme od lidí, že oni v "našeho" Boha nevěří. "Nevěřím ve vousatého dědečka na obláčku", slýcháme opakovaně. První DOBRÁ ZPRÁVA, kterou Vám můžeme potvrdit je ta, že ani my ve vousatého dědečka na obláčku nevěříme!  Bůh, jak jej cítíme, je SILOU,  MOUDROSTÍ, PRINCIPEM, která stále za stvořením světa a která tomuto světu a všemu zde dává SMYSL, a DUCHA.Není však neosobním principem ve smyslu přírodního zákona, valícím se vpřed podle předem stanovených parametrů, ale je zároveň OSOBOU v tom smyslu, že je schopná s námi vcházet do vztahu, komunikovat s námi ve smyslu oboustranného spojení, milovat nás a dávat nám svou lásku najevo a přijímat i tu lásku, kterou chceme cítit my k Bohu. Je všude, kde jsme my, a chce, abychom i my mohli být tam, kde je On.

Jádrem křesťanské zvěsti je DOBRÁ ZPRÁVA. Tak můžeme přeložit původní řecké pojmenování  εὐαγγέλιον.  Je dobrou zprávou o tom, že Bůh má nás lidi rád, že jsme všichni jeho dětmi a že nám všem nabízí Svou pomoc a Svou přítomnost. Tím se pojetí křesťanství vymyká ze všech ostatních náboženských poselství. Je poselstvím spásy, lásky a naděje. Jen v takovém společenství, které je založeno na této zvěsti můžeme dojít k tomu, že cena člověka spočívá nikoliv v jeho vlastnostech, které umíme posoudit, ale v jeho lidství, které má vrozené. Křesťanství však nestojí jen na jakémsi "právu na spásu", to bychom pochopili špatně. Říká nám, že Bůh pro nás sice již všechno udělal, dopředu a bez posuzování našich zásluh, ale že záleží JEN na nás, jestli tuto jeho službu přijmeme. Tu si nemůžeme koupit, předplatit, podědit ani vysloužit, tu můžeme získat pouze tím, že přijmeme Jeho zásady za své. Nejen do našeho chování, ale ještě hlouběji, do našeho srdce. Že budeme usilovat o to, abychom žili život podle Jeho přání. Opravdu, skutečně, upřímně, v hloubi duše.

Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně

Těmito slovy prý filosof Immanuel Kant podložil svou víru v boží existenci. Nebe nechme umělcům a astronomům a podívejme se na mravní zákon, který splňuje Boží představu o našem snažení. Zkusíme to svými slovy, pokusíme se o stručné shrnutí tak, aby bylo co nejjasnější i pro dnešní lidi.Slova, kterými nám k tomuto tématu promlouvá Bible jsou ve vedlejším pageletu vpravo.

  • Člověk má svobodnou vůlise rozhodnout. Neexistuje nezměnitelný osud, který musíme, jako nějakou roli, do posledního písmene odehrát. Můžeme se rozhodovat mezi dobrým a zlým, mezi přijetím Spásy a jejím odmítnutím. Každý je zodpovědný pouze za svá rozhodnutí a a svá rozhodnutí je zodpovědný pouze každý sám. Rozhodnutí bychom měli dělat s vědomím, že mohou způsobit dúsledky, které nepůjdou vrátit zpět a jejich následky si na sobě či jiných poneseme dál. S tímto vědomím bychom měli přistupovat ke svým rozhodnutím zodpovědně, protože všechny naše činy mají vliv nejen na nás samé, ale i na svět okolo nás.
  • Všichni jsme Božími dětmi. Jen On vidí a ví všechno, tedy i to, co sami nemůžeme ani tušit. Nesuďme tedy jiné, to ponechme Jemu. Nepoužívejme nikoho jako nástroj ke svému prospěchu, nemanipulujme nikým bez jeho vědomí, tím spíše proti jeho vůli. Nenavádějme nikoho k jednání, o němž jsme přesvědčeni, že by bylo k jeho škodě. Nelžeme nikomu a uvědomme si, že i zamlčená pravda může být lží.
  • Lidský život má cenu. Uvědomme si cenu KAŽDÉHO života, je to DAR. Nikdo nemá právo život jiného ohrozit či vzít, s jedinou výjimkou. Tou je situace kdy dotyčný ohrožuje život dalšího člověka a my mu v tom tímto zabráníme. Je nepřípustné, zabíjet lidi jen proto, že jsou staří, nemocní či nechtění. I náš život stojí zato, abychom ho chránili. I zde je může nastat situace, kdy je obětování vlastního života oprávněné, a to tehdy pokud jej DOBROVOLNĚ obětujeme za jiného či za jiné. Každý se sice může rozhodnout vlastní život ukončit, ale měl by si být vědom, že tím odmítá všechny Boží dary, včetně spásy a vykoupení.
  • Bůh nás miluje a odpouští nám, proto bychom měli i my šířit lásku po světě. K ostatním bychom neměli apriori přistupovat s odporem, nenávistí a předsudky. Jestliže nás někdo, kdo se proti nám provinil, požádá o odpuštění, neměli bychom být tomuto odpuštění překážkou, ale měli bychom o něj usilovat. To neznamená, bránit tomu, aby se dosáhlo naplnění práva nebo spravedlnosti. 

A jak je to s křesťanskou morálkou v praxi?

Určitě každý slyšel někoho, jak se pohoršuje nad tzv. křesťanskou morálkou. "jsou to svatoušci, do kostela chodí, ale jinak ..." následuje výčet, třeba kradou, zahýbají, pomlouvají atp. Druhý rozšířený názor je: "Oni mohou hřešit jak chtějí, pak se vyzpovídají, pomodlí 2x Zdravas a jsou čistí a mohou jet nanovo".
Jistě, i takoví křesťané, nebo spíš "křesťané" jsou, ale ve skutečnosti je takových pokrytců méně, než v jiných, sekulárních společenstvích a společnostech. Já však v souvislosti s křesťanskou morálkou mluvím ne o těch, kteří jsou, jak se říká: "u křesťanů", ale kteří jsou věřícími křesťany. 
Pokud by někdo pochyboval o tom, že křesťanská morálka má positivní vliv na její nositele, ať se podívá do věznic nebo k soudům.  V České republice je poměr praktikujících křesťanů všech denominací dohromady, obviněných, souzených a potrestaných za úmyslné trestné činy násilné (např. vraždy, zabití, ublížení na zdraví), majetkové (jako krádež, loupež, podvod, defraudace, úplatkářství), mravnostní (znásilnění, kuplířství, ohrožování mravní výchovy mládeže), nebo třeba činy spojené s alkoholismem, drogami, gamblingem, výrazně nižší, než činí jejich percentuální zastoupení ve společnosti. Na rozdíl např. od muslimů, nebo lidí bez vyznání. Takže asi opravdu žitá víra má na morálku positivní vliv. Quod erat demonstrandum.

MÁTE POCIT, ŽE S NÁZORY A POSTOJI, KTERÉ JSTE SI ZDE PŘEČETLI, SOUHLASÍTE?

CHCETE-LI O NÁS A NAŠEM POHLEDU NA SVĚT VĚDĚT VÍCE, NAVŠTIVTE NAŠI VIRTUÁLNÍ KNIHOVNU. BUDOU TAM UMÍSŤOVÁNY PŘÍSPĚVKY NAŠICH  ČLENŮ I DALŠÍCH LIDÍ, PŮVODNÍ TEXTY, PRAMENY, ODKAZY. http://demolaylibrary.blog.cz/

CHCETE-LI SE ZÚČASTNIT NĚKTERÉ Z AKCÍ, KTERÉ POŘÁDÁME, NEBO KTERÉ DOPORUČUJEME, PŘEJDĚTE NA STRÁNKU KONTAKT NA TOMTO WEBU.

CHCETELI SE S NÁMI SPOJIT, POUŽIJTE FORMULÁŘE NA TOMTO WEBU NEBO E-MAILOVÉ ADRESY:  infodeMolay@seznam.cz

PŘEJEME VÁM HODNĚ BOŽÍHO POŽEHNÁNÍ!

QUOD BONUM FAUSTUM FELIX FORTUNATUMQUE SIT

Pater Johannes Petrus nobilis de Peschka exornanda curavit.